V posledních týdnech vyšly dvě skvělé realtime strategie. Bohužel se stalo přesně to, co se obvykle stává, když v jednu dobu vyjdou dvě vynikající hry stejného zaměření. Zvítězila ta, která měla víc reklamy a lepší podporu vydavatele (jak ale mohl jinak pozorný Ubisoft takhle zaspat nechápu, navíc proti malinkému THQ).

Company of Heroes rozhodně je výborná RTS a skvělá hodnocení si získává právem. Je výborná, ale ne nejlepší – úvodní intro je (opět) trapně prakticky okopírované ze Zachraňte vojína Ryana, v některých misích se nudíte, protože čekáte až získáte dostatek bodů na výrobu nových jednotek k zahájení ofenzívy. A hlavně, prakticky ve všech misích se dá vyhrát starým dobrým způsobem, a totiž že vezmete bandu jednotek a prostě je pošlete na nepřítele. Hm. OK, dávám 8/10. I přes ty krvavé harwarové nároky a neuvěřitelný hype.

A teď Faces of War. Jde o pokračování starší výborné taktické akce Soldiers: Heroes of World War II od ukrajinského týmu Best Way. Faces of War je trochu jiná hra než Company of Heroes. Tady už se nehraje na nějaké základny, ale jde čistě o taktiku. Máte kupu jednotek a musíte se s ní probojovat skrz mapu. Jednotky dokáží zaujímat různě výhodné pozice, každý voják má inventář, docházejí mu náboje, helma mu dokáže zachránit život, může ukrást helmu mrtvému nepříteli, může bojovat nožem, pokládat miny a vůbec dělat milion jiných zajímavých věcí. K tomu je grafika nesmírně detailní a fyzikální engine famózní. Při bojích ve městě řinčí sklo a domy se bortí. A to všechno i na starších strojích. Faces of War jsem na Hrej ohodnotil také 8/10.

Nebýt těch pitomých bugů v ovládání, mohlo to být klidně víc. Ale hlavně – časem zjišťuji, že mě ta hra skutečně baví mnohem víc, než Company of Heroes. A za necelé pětikilo. No nekupte to.